Zázračný med

Toto nejstarší přírodní sladidlo milovali už lidé doby kamenné. Na něm (a na mléce) údajně vyrostl vládce řeckých bohů Zeus, když ho nymfy ukrývaly před otcem Kronem. V Evropě se používal jako sladidlo až do poloviny 17. století, kdy ho nahradil třtinový a posléze řepný cukr.

Pokrm i lék

Med je především přírodním zdrojem energie: dodává ji ve formě jednoduchých sacharidů, jenž lidské tělo snadno rozkládá. Množství 100 g medu obsahuje 288 kcal, zatímco rafinovaný cukr o stejné hmotnosti má 394 kcal. Med je ovšem hustší, takže lžíce medu váží víc než lžíce cukru.

Při dobrém skladování se v podstatě nemůže zkazit: vysoký obsahu cukru ničí bakterie, nízký obsah vody zase znemožňuje, aby se na něm uchytily kvasinky ze vzduchu. Ve vhodných podmínkách tak vydrží v nezměněné kvalitě dva roky. Jak ho skladovat? Při teplotě do 15 °C, v suchých místnostech, ve stínu, v nádobách ze skla, kameniny, hliníku, smaltu nebo pocínovaného plechu – nikdy ne ze železa. Složení medu se vždy liší podle místa vzniku a průběhu sezóny. To je dáno počasím, které ovlivňuje, jaké rostliny kdy vyženou do květu. Obvyklé složení představuje 38 % fruktózy, 31 % glukózy, 1 % sacharózy, 9 % jiných cukrů, 17 % vody a téměř všechny stopové prvky až na selen.

Díky tomu med zvyšuje obranyschopnost organismu, zlepšuje trávení, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má antibakteriální účinky. Antioxidanty v něm obsažené fungují jako prevence proti rakovině tlustého střeva.

Pozor na alergii

Med a další včelí produkty (propolis a mateří kašička) mohou vyvolat u některých lidí alergickou reakci. Také astmatici by se mu měli raději vyhýbat. Pokud včely sbírají pyl ze středomořských rododendronů či jiných jedovatých květů, může med obsahovat přírodní rostlinné toxiny. To však ve střední Evropě de facto nehrozí. Hlavním problémem je med znečištěný: v něm může totiž přežít několik bakterií Clostridium botulinum, které produkují jed botulotoxin. Kyselé prostředí v žaludku dospělých lidí je spolehlivě zlikviduje, žaludeční šťávy kojenců ale dostatečně kyselé nejsou. Dětem mladším 18 měsíců by proto med vůbec neměl přijít do úst. Nutno ovšem podotknout, že za to nemohou včely. Původní přírodní med bakterie neobsahuje – včely si ho hýčkají pro vlastní použití a jeho chemický vzorec je tudíž vždy dokonalý. Kvalitu medu ničí až práce špatných včelařů.

Med v kuchyni

Jak už jsme zmínili, med se používal jako hlavní sladidlo až do 17. století. Časté bylo jeho spojení s pepřem, zázvorem a šafránem. V současné době tvoří součást speciálních cukrovinek především balkánských a asijských: chalvy, tureckého medu, medových koláčků, medovníku. Přidává se do řeckých jogurtů. Ve střední Evropě se z něj pečou medové dorty (například dort s medovo-skořicovým korpusem a smetanovou náplní), řezy (třeba s griliášem) a koláče (s tvarohem a povidly), trubičky, bábovky, sušenky, nejrůznější vánoční cukroví – třeba medová kolečka a samozřejmě proslulé perníčky. Pečivo zadělané medem lépe drží tvar a zůstává déle vláčné.

Chuť medu závisí na rostlinách, ze kterých včely nektar nasbíraly. Tmavý med z kaštanů má výraznou, až nahořklou chuť vhodnou třeba k zralejším aromatickým sýrům, ale i ke zvěřině nebo vepřovým žebrům. Lehčí a jemný med z akácií se zase hodí na vaření, případně k rybám. Voňavý lipový med dává nezaměnitelnou chuť hořčicově-medové omáčce vhodné k lososu.

Druhy medu a krystalizace

Med se dělí na květový (snadno stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů, obohacený o přírodní rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky), medovicový – lesní (je v něm více fruktózy, minerálních látek a stopových prvků než v medu květovém a bývá tmavší, což způsobují rostlinná barviva obsažená v míze dřevin), smíšený (spojuje výhody květového a medovicového medu), pastový (speciálně upravený řízenou krystalizací, snadno se roztírá, ale neteče, takže je vhodný pro děti). Med může být i jednodruhový podle toho, z kterých květů ho včely nasbíraly (lipový, kaštanový…)

Krystalizaci medu, kdy se tekutina mění na kašovitou hmotu, způsobuje vyšší obsah glukózy. Není závadu, zkrystalizovaný med si uchovává všechny cenné látky a vlastnosti. Na původní konzistenci ho lze rozehřát ve vodní lázni, ale pozor na přehřátí: voda může mít maximálně 45 °C. Při teplotě nad 50 °C se totiž už ničí hodnotné látky v medu obsažené a klesá jeho kvalita.

zdroj: http://zdrava-vyziva.abecedaz­dravi.cz, http://zdravi­.denik.cz

foto: http://therama­danblog.blogspot­.com