Ta nejlepší vánočka: Jak na ni?

Vánočka se od dob našich prababiček moc nezměnila. Základem bylo – a dosud je – kynuté těsto. Do něj přijdou rozinky (dnes namočené v rumu), mandle či jiné ořechy, případně kousky kandovaného ovoce. Původně se vánočka kořenila anýzem či fenyklem, dnes si většina hospodyněk vystačí s vanilkou, případně citrónovou nebo pomerančovou kůrou. Jako změnu můžete zkusit například muškátový oříšek.

Už pět set let

Poprvé se o vánočce zmiňují písemné prameny ze 16. století. Tehdy byla doménou mistrů pekařů, kteří ji slavnostně darovali svým patronům, ti ve městech radním, ti na vesnici šlechtě. Trvalo to dvě století, než se dostala i do domovů obyčejných lidí. Stala se pak nedílnou součástí slavnostní štědrovečerní tabule, jejíž složení bylo tajené stejně žárlivě jako tajemství kamene mudrců. Recepty se předávaly od babiček k matkách a dcerám. Vánočka představovala vyvrcholení slavnostního večera: každý člen rodiny dostal jednu. V bohatých statcích se dokonce pekly i pro dobytek v dobré víře, že mu přinesou zdraví po celý následující rok.

Jak se jí říkalo?

• calta
• ceplík
• děťátko
• húska
• pletanka
• pletenice
• pleténka
• štědrovečernice
• štědrovice
• štědrovka
• štricka
• štrucla
• žemle

Pečení plné pověr

Jako symbolický chod symbolického dne byla vánočka spojena se spoustou rituálů a pověr. V první řadě připomínala narození Ježíška, svým tvarem představovala děťátko v peřince. Smysl mělo i zaplétání jednotlivých pramenů do kříže, to prý ochraňovalo před zlými silami.

Pramenů bylo devět: čtyři vespod představovaly základní živly (země, voda, vzduch, oheň), tři uprostřed byly symbolem rozumu, vůle a citu. Dva prameny horního patra pak splétaly vědění a lásku.

Přísné tradice se vázaly i k samotnému pečení. Hospodyně musela být oblečená celá v bílém a nesměla při zadělávání těsta vypustit z úst jediné slůvko. Zato při kynutí poskakovala po kuchyni jako kůzle, pěkně do výšky, aby vánočka dobře vyběhla. V některých krajích se do těsta zapékala mince či zelený hrášek pro štěstí a bohatství. A když se, nedejbože, srazila, připálila, potrhala? To věstilo pěknou smůlu!

Šikovné tipy pro vás

• Opatrně s mlékem! Mouku v něm nesmíte utopit. (Naše prababičky tomu obrazně říkaly: „Mlynář nesmí plavat!“). Na kvásek stačí půlka hrníčku (nesmí být ani horké, ani studené), zbytek mléka přijde do těsta až nakonec.
• Dopřejte těstu čas! Důkladně ho zpracujte a nechte kynout při pokojové teplotě alespoň čtyři hodiny. Ale klidně i přes noc.
• Přísady přidávejte až do vykynutého těsta.
• Upletenou vánočku propíchněte proti sobě dvěma špejlemi, aby se nerozpadla, a nechejte ještě půl hodiny dokynout přímo na plechu.
• Pečte na různé teploty. Začněte deseti minutami v troubě vyhřáté na 220 ºC. Potom teplotu stáhněte na 160 ºC, přikryjte vánočku pečicím papírem, aby se shora nepřipálila, a nechte dalších 40 minut dopékat.
• Cukrujeme až po úplném vychladnutí.

A co na ni? Cokoli, co máte rádi ke sladkému pečivu nebo třeba k obyčejnému rohlíku: marmeládu, džem, povidla, med, nutelu, nugetu…

Recepty na vánočku najdete zde:

Vánočka

Maminčina vánočka

Vánočky, mazance

Tvarohová dia vánočka

Kukuřičná vánočka